,,Nebude Vám vadit, když bude celý náš pohovor probíhat v angličtině?"
,, Nene, kdepak. Abych byla přesná - No problem."
A to byla zásadní chyba, které jsem se před necelým rokem na pohovoru dopustila. Oni mě totiž vzali a chudáci cizinci ani netušili, že jim právě končí jejich pohodlíčko. Že jejich systém a pořádek, na kterým několik let tvrdě dřou, aby jejich vypiplaná a milovaná firma prosperovala, se velmi brzo změní.
Jsou lidé, kteří mají na cizí jazyky nadání a jsou lidé, kteří ne. Dodnes si pamatuju, jak sme na vošce psali test z angličtiny. Já jsem se na to celej den učila a drtila se všeljaký pravidla nazpaměť. Asi po dvaceti minutách testu vpadla to učebny Anička Kudláčková. Měla růžový šaty, zablácenej zadek a kabelka jí cinkala lahvema. No mlíko v nich asi nebylo. Sedla si k počítači, něco naťukala a po chvíli se opět lehce ovíněně odploužila se splněnými 98 procenty z testu. Já tam seděla hodinu durch zpocená a s kamarádem googlem jsme to dali na 70,23 procent z potřebných sedmdesáti. Náš učitel na mou osobu tehdy použil výraz imigrantská angličtina. A to jsem byla skoro půl roku v zahraničí a z maturity sem měla jedničku! Taková blamáž.
Můj pracovní tým se skládá z Novozélaňdana, dvou Švýcarů a dvou Čechů. A mě. Předstírat, že umíte anglicky není tak těžký. Prostě jen kejvete hlavou, když vám zadávaj nějakou práci a prostě děláte, co si myslíte, že máte dělat. Zbytek vám zopakujou. To je - ukážou prstem. První neduh se objevil hned po nástupu. Šéf si mě zavolal, že se mu něco rozbilo na motorce a jestli bych byla tak moc hodná, zavolala do jeho servisu a objednala to. Ukázal na tu součástku prstem a řek slovo, který znělo jak klingonsky.
,,Ještě jednou prosím. Aha, aha, jasně, jasně hele, no problem, don´t worry."
Koukala sem na tu kovovou stříbrnou věc, kterou sem neuměla popsat ani v češtině a zmocňovala se mě panika. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem si v onom servisu nechala zavolat k telefonu ženu a té sem popsala, že potřebuju jakoby kovovej náramek na ruku, kterej se připevňuje na tu obří trubku zřejmě matkou a nějakým divným šroubkem. DÍKYBOHU věděla a můj vnitřní infarkt myokardu byl zažehnán.
Ono je celkově spoustu věcí, který nepřeložíte. Zvlášť když ta naše čeština je tak krásná a plná nenahraditelných a nepřeložitelných spojení. Co by dup. Hlava na hlavě. Ti jednu fláknu. Se picnu. Klepla ho pepka. Bylo jich tam jako much, vod podlahy. zabejčit, vzít roha, natáhne bačkory, nechat na holičkách, Jak dlouho nám trvalo se Švýcarem Míšou překonat pouhé "na". No skoro měsíc, než to pochopil a věci nám přestali padat na zem, protože sem mu je vždycky podala a on je nechytnul. Nutím Míšu a Lilith, kteří jsou oba z Curychu, mluvit česky. Když už jsou jednou v Praze, tak si prostě něco odvezou. Ptala sem se Míši, jak si objednává, když jde třeba ráno do pekárny a říkal, že ukazuje prstem, a že nezdraví. Potom, co sem se rozčílila nad jeho nevychovaností mi vysvětlil, že už má prostě tak dokonalý ,,Dobrý den,, že na něj hnedko ty prodavačky začnou mluvit česky. A co si budem nalhávat, nikdo z nás nemluví stylem:,,Dobré ráno pane, copak si budete přát?" Ale stručně a jasně:,,Co to bude mladej?" A to pak chápu, že je uplně ztracenej a rudej, před nějakou Miluš, která chudák peče rohlíky od čtyř od rána a nemá na našeho Míšu celej den. Takže až uvidíte někdy na Smíchově člověka, kterej vypadá jako potetovanej Sandokan a neví si rady, tak mu prosím ten chleba objednejte.
S ostatníma se nám přece jen podařilo naučit Míšu a Lilith pár potřebných frází. Neumí si objednat v pekárně, natož v restauraci, ani koupit lístek na tramvaj. Ale umí:
Kde je dort?
Co je to tu za bordel?
Hustý
Kafíčko
Ták Léňo co bude? (toho dost lituju, že jsem je naučila)
Čínská medicína
Cože?
Průměrnej přistěhovalec asi nic jinýho k životu nepotřebuje jak je vidět.
A pak přicházej na řadu samozřejmě fórky, který se nabízej, když někdo neumí česky. Jako třeba, když nám minulej tejden přinesl skladník na rozloučenou zákusky, ať si je rozdělíme a já a moje recepční Markét sme to ostatním přeložili tak, že sou ty zákusky starý a že je máme zlikvidovat. Hned sme si je zlikvidovali do kabelek.
Poslední perlička, která mi nedá spát se stala tento pátek. Přinesla jsem si vynikající oběd, vepřovou panenku na fazolkách, krásně křehkou a šťavnatou. Ptali se mě, co mám k obědu. Bohužel vysvětlení jako Pork doll, je vůbec neuspokojilo, ba naopak začali svraštět obočí a tvářit se kysele. Hned sem se to snažila zachránit vysvětlením, že je to lahůdka a to nejlepší, co vůbec může bejt, kreslila sem jim po těle, jaká že část toho čuníka to je a jestli chtěj ochutnat, že je to delikatesa.
,,Já sem vegan. Já sem žid!"
Zakřičeli oba dva a s děsem utekli.
Neví, co je dobrý a jsem moc zvědavá, jak jim budu zítra popisovat španělskýho ptáčka.
(Kdyby vás to zajímalo, tak vepřová panenka se řekne pork tenderloin. A to by podle mě nevěděl ani Polreich)
Žádné komentáře:
Okomentovat