Za takový peníze? To si to radši vyrobim doma sama.
Jéé tos vyráběla? Kecáš! To je moc hezký.
A takový sme všechny. A to je internet kompletně zahlcenej návodama, jak si udělat doma elegantního jelena na zeď v rose gold barvě, jak upýct nádhernýho špenátovýho šneka za deset minut, jak si udělat pětipatrovej květinovej účes s jednou sponkou, jak ušít plyšáčka ze starýho svetru, kterej mimochodem vypadá, jak můj nejlepší sváteční svetřík, kterej si šetřim jen do divadla a nebo jak si udělat zadarmo ze starý krabice od bot parádní stojánek na tužky, kterej se jen oblepí osmi barevnýma izolepkama, kerý stojej jedna kilo, ale ty má přece každá správná bydlenka doma žejo.
Tyto tvořící mánie na nás opravdu útočí ze všech stran a každá žena se tomu nějak postaví. Jelikož mám dvě nejlepší přítelkyně, dá se to na nás tato tvořivost, nadání a chuť krásně demonstrovat.
Maruška mi odpustí, ale Maruška je bohužel nejmíň nadaná, co se týče domácího tvoření.
,,Bydlenka ze mě asi vopravdu nebude."
,,Ale prosimtě to nebude tak zlý, ukaž."
Maruška mi poslala fotku svýho adventního věnce, kterej bych, i přesto, že jí mám opravdu strašně ráda, nazvala tak maximálně roztomilej. Protože vypadal, že jako drží opravdu sotva. Ale velmi cenim snahu a všechno, co mi vyrobila, mám doma schovaný nebo vystavený. Na druhou stranu, je Maruška z nás tří nejlepší kuchařka, a i když má možná spatlanej věnec, tak dobrý karbanátky, jako má ona, se mi v životě nepodařili.
Pak sem já. Já si myslím, že věnce a ozdobičky do bytu (ty lehčí) zvládám docela obstojně. Období tvoření vlastních náušnic v pubertě bylo také víceméně úspěšné. Tavná pistole mi říká pane, tempery, třpytky, ozdobičky, drátky, kleštičky. Šlo by to. Vyrobila sem si letos krásnej adventní věnec ve vínových barvách, pozdně podzimní věnec na dveře ze šípků z Olšanskýho hřbitova a třidé magický trojúhelníky, co nám visej v obýváku. Taky mám bohaté zkušeností s vyráběním svícnů a ještě bohatší s vyráběním nových svíček, ze starých vyhořelých vosků. S tímhle patláním a hraním si s voskem máme podle mě zkušenosti ze základky skoro všichni.
Ale pořád mám ještě mezery. Před půl rokem sem si v Tigeru koupila takovou tvořivou sadu, ve který byla dřevěná placatá sova s dirkama a k tomu bavlnky. Mělo se jí křížkama vyšít to tělíčko, aby se jí tam ukázaly oči a křidýlka. Nádherná věc. Trvalo mi to asi tři dny, než jsem se rozbrečela a s totálním šmodrchem nití a jehel jsem to elegantně uložila do šuplíčku. Do dneška z toho záchvatu zoufalství ještě nejsem úplně venku. Mojí asi největší mezerou je právě šití. To je něco, co by mě určitě strašně bavilo a já se na to těšim, že mi to jednou půjde, ale to by museli něco udělat s tou příšernou nití. Navlíct nit do šicího stroje je, co do náročnosti, na stejné úrovni jako nalézt východ z Cheopsovy pyramidy. Milion oček, který sou rozmístěný naprosto pohoršujícím způsobem a pak se to ještě musí NĚJAK namotat na tu spodní špulku, aby to šilo. Aby se mi na tom za minutu udělal uzel.
Jelikož mám zručného přítele, vyžádali jsme si jeden víkend zapůjčení šicího stroje od mé maminky, že si zkrátíme nové závěsy. Doba de díkybohu dopředu i ve světe bydlenek, takže návod na tu ukřižováníhodnou nit byl na Youtube. Nádhera, měli sme to. A že si to zkusíme nanečisto. Že si ušiju kapesník. Po hodině shrbeného sezení mě tak akorát pálily oči a kapesník, i přes důkladné narýsování, mi teda vyšel dosti kónický. Martin si to zkusil po mě. Za pět minut si ten neřád ušil tričko, který si k dovršení všeho ještě předtím zaentloval a nosí ho do normálně do práce. Záclony máme dodneška založený špendlíkama.
A největším expertem je Leibli. Ta už má minivrtačku a to už sme uplně někde jinde. Tady už jsme skutečně na úrovni Pinterestu, barevných sprejů a barev v plechovce. Broušení, šmirglování, natírání. Vyrobila si úžasnou sochu šklebícího se Messerschmidta a růžovou hlavu krávy. V životní velikosti! O tom, že si obarvila starej záchod na černo a udělala z něj stylovou židličku s polštářkem ani nemluvě. To je bydlenka a tvořilka první kategorie.
Moc se těšim, až budem tohle prožívat jako soupeřící matky školkových dětí, které se předhánějí, který dítě má hezčí zástěrku a hezčí pytlík na bačkůrky. Doufám, že za tich pár let mi s tim bude Martin pomáhat a v zájmu svého dítěte se modlím, aby byly v té době trendy kónické tvary.
A co vy? Tvoříte? A mohla bych to vidět?
Žádné komentáře:
Okomentovat