Mami to máme zase rajskou?
Co vidíš?
Kuře.
Tak vidíš.
Jak už sem zmiňovala, jsem řeznická dcera vychovaná na
výhradně poctivé nenáhražkové stravě. Tím pádem(logicky) miluju všechny
jídelny, ať už školní nebo závodní, bufety a lahůdky, protože tam maj většinou vývar
z bujónu a podravky, což jsou potraviny, které jsme doma v životě neměli a
člověk vždycky touží po tom, co doma nemá. Ba naopak to u nás doma věčně
smrdělo jak v koželužně a naši na to byli náležitě hrdí. Vše domácí a
poctivé. Hezky na vývin mladého jedince. A všechno, na co ste u nás v kuchyni
šáhli, bylo mastné. O zabijačkách ani nemluvě. Lednice narvaná masem. Velmi často
jsem své kamarády zvala domu na řízky a výpečky, protože se u nás doma dlouhá
léta nedělalo nic jiného. Když teda byl jako echt sváteční den a mělo bejt něco
extra, tak byly výpečky místo se zelím se špenátem. Tím ovšem naše kulinářská
revoluce skončila. Když jsem chtěla šunkofleky, musela jsem si podat žádost
měsíc předem.
Díky této výchově však poznám kvalitní maso, snažím se jíst
jen poctivý uzeniny a jedinej salát, kterej považuju za plnohodnotné jídlo je
pařížskej.
Ten vyloženě masový a uzenářský člen naší rodiny je mamka a
občas se stalo, že nebyla doma a my jsme byli s tátou odkázání na naše vlastní
kuchařské umění. O těstovinách nechtěl táta ani slyšet, že to není jídlo a já
zase nebyla zvědavá na sekačku z Globusu. Takže jako kompromis jsme měli VŽDYCKY
buchtičky se šodó. Ale né ty ze školní jídelny. Ty s tím voňavým
vanilkovým krémem, kdepak. Když to teď píšu tak si myslím, že chtěl taťka tenkrát
zabít dvě mouchy jednou ranou. Zasytit dítě a mít od něj na chvilku pokoj.
Tudíž sme koupili vánočku, natrhali jí a zalili vaječňákem. Mě, jako malou
dceru, to porazilo a spala jsem až do večera.
Stejnej trik užíval i s nápoji.
,,Leni dáš si? To je kinderpunč.“
,,Nene, dík, já to moc nemusim.“
A taťka si poctivě naléval do rendlíčku červený nápoj ze
zelené skleněné láhve, na které byl obrázek Mikuláše.
,,Leničko opravdu si nedáš? To je k..k.kindrpunchž…“ Smál se
na mě, měl unavený očička a rudé tváře.
No..asi to nebyl kindrpunč.
Troufnu si říct, že po těch asi pěti letech samostatnýho
života v Praze jsem svoje kuchařský dovednosti značně zdokonalila a sama
sobě bych udělila titul Kuchařinka. Jsem schopná udělat svíčkovou, rajskou,
pečený kuře, buchty, bábovky…docela dobroš si myslim.
Ještě nedávno jsem psala, že když ke mně naši přijedou na
návštěvu, přivezou si vlastní oběd a já nechápu proč. Doba studijních těstovin
se sejrovou omáčkou už je pryč a myslela jsem si, že s pokročilejším věkem
se to už stávat nebude. Tuhle sobotu přijeli naši na návštěvu, abychom se došli
kouknout na stromeček a na trhy na Staromák a co nevytáhnou z tašky. No
samozřejmě, že vlastní svačinu! A dokonce vlastní kávu, jako kdybych tady
cedila podrážky z bot! Dobře. Dobře, jak chcete.
Co mě také zaráží, jsou po internetu kolující fotky, jak se
lidem nezdařilo vaření a všichni se tomu smějí a vesele sdílejí. Já se teda
nesměju. Protože mně taky chytly špagety na plynovým sporáku. A asi třikrát. A je to naprosto logický, když tam je asi
plamen ne?? A při chytání hrnce mi chytla i ta chňapka. A taky hodněkrát. A
nikomu bych se teda nesmála! Což sem asi jediná, protože nedávno jsem vařila na
naší nové sklokeramické desce a říkám si, jé hele, když je ta plotýnka takhle
hezky rozehřátá, tak na ní položim na chvilku ruku v chňapce a zahřeju si
tvářičky. No. Blaflo to asi za tři vteřiny. Martin na ní udělal speciální
cedulku s nápisem ,,Morongová,, a máme ten černej artefakt pověšenej na
hřebíčku v chodbě.
Jako mladý a veselý pár jsme si s Martinem řekli, že si
letos poprvé společně upečeme cukroví. Včera jsme dělali pracny – medvědí tlapky.
A jsou naprosto vynikající. Pustili jsme si k tomu Hanebný pancharty a formičky
jsme teda nevymazali máslem, ale Ramou s příchutí mořské soli, čehož jsem
si vůbec nevšimla, ale sou fakt dobrý a super sladký.
Dneska sme dělali perníčky. Koupili jsme si v Drážďanech
vykrajovátka zub a lebku a ve výbavě jsem měla lesní zvířátka. Myslím, že by se
všem mladým slečnám s titulem Kuchařinka hodila změna rčení ,,Než se vdáš,
tak se ti to zahojí,, na ,,Než se vdáš, tak to změkne.,,
Vážení přátelé, pokud
někdo stavíte barák a příde vám železobeton drahej, stavte se pro naše
perníčky. Myslim, že vám jako stavební základ dobře poslouží.
h
Žádné komentáře:
Okomentovat