Dvoudílné plavky

Ke každému létu neodmyslitelně patří dovolená u moře. Vzít si dva tejdny volna a vyjet se plavčit. Na začátku plánování každé akce je vždy minimálně dvacet nadšenců. Joo super, pojedeme k moři jako parta, budem pít a hrát hry a pařit, jééé to je super. A pak nakonec někdo musí do práce, jinej babičce na narozeniny, třetímu se nechce do zrovna do Chorvatska a zbylých čtrnáct zrovna hlídá nemocnou kočku. Takže jsme se jednoho dne sešly u auta já, Leibli a Eva. Sbalený kufry, nasmažený řízky, plná nádrž a rezervace na príma pokoj u starší paní blízko moře. Věděla jsem, že Eva je vynikající řidič a Leibli letitá řidička, tudíž jsem jim velmi ráda nechala místo vpředu, jelikož já, sedmidioptrickej slepec, řídim stěží i nákupní vozík, natož auto po dálnici. Holčičí playlist byla už jen třešnička na dortu.

Za prvníma hranicema si holky vyměnily řízení a vyprávěly jsme veselé historky.

,, No hele tak tam přijdu jo..Brzdi. A povídám! Brzdi. Ty hele.. BRZDIII!!!´´

V prvním městě se ukázalo, že Leibli neumí křižovatky. A že jako jak je to možný, že má ten náklaďák přednost, a že to teda rozhodně v autoškole V ŽIVOTĚ nebrali a jak to jako víme my dvě. Vysvětlování předností šlo rychle a jasně. A jelikož Leibli chtěla mít sichr jistotu, na další křižovatce si najela přesně doprostřed, zastavila a vypla motor. Vítězoslavně se na nás podívala a vopřela si ruku o sedadlo.

,, Tak! A kdo teď má teda přednost?´´

,,TY!! JEĎ!!JEĎ´´ doprovázela náš řev troubící auta všude okolo.

Po pár dalších cvičeních už naše cesta probíhala hladce až do cíle, i když se Leibli vůbec nebála řvát na jiný řidiče: ,, Nedrž se za bradu!!´´ a podobné.

Chorvatsko nás naprosto nadchlo. Já tu byla poprvý a jak sem čekala, dle vyprávění, milion Čechů s paštikama a přervaný pláže, tak nic z toho se nekonalo. Domek kousek od pláže. sluníčko a jen pár Čechů.

,, Nejvíc se těšim, jak si pískem obrousim kůži a nebudu mít pak celej rok ekzém.´´

,, Ty Léňo...a víš, že sou tu kameny žejo?´´

Jak říkám, idylka. 

Každá ženská je jiná, takže jedna chtěla chodit do barů, druhá chodit po památkách a třetí se jen válet. Nakonec sme to sladily a myslím, že sme si to perfektně užily. 

Jediný co mě mrzelo, že holky nechtěly tak blbnout ve vodě jako já. S míčem, s obřím kruhem, na bójce...vždycky tak pět minut a pak mě tam nechaly. A pak zase pět minut a zase mě tam nechaly. 

,,To je fakt konec, já tady nafukuju kruhy a ony se tam válej a opalujou. Ježiš Leibli si dokonce čte knížku! No ale já jim dám, já si tady natrénuju svoje stojky a pak budou čumět. Zašnorchluju si jo, zaplavu. Zakroužím tady kolem bójky..jooo. A ve vodě se navíc člověk víc opálí se říká, já budu nakonec největší Naomi Campbell tady ze všech. Panečku. Ještě by to chtělo nalovit nějaký mušle. To je fakt vrchol, tak já sem tady dobrodruh tři tísíce a ony se ani nekouknou, že by mě pochválili ani nezvednou hlavu! No nic, dělám to pro sebe žejo, protože mě to baví. Budou mrkat a já budu ještě takovej frajer, že se s nima o ty mušle a krabíky rozdělim.´´

Až budu příště s kámoškama u moře, budu chodit do vody jen s nima. Protože to by mi aspoň někdo řekl, že během toho dvouhodinovýho nácviku do National Geographic mám celou dobu shrnutý plavky a prsa venku.

Zbogom.