Kratochvíl

,, A jak mi bylo zle, tak sem Romanovi Zajíců nazvracel do skříňky. Von si jí sám uklidil a když to měl hotový, tak sem přiběh do šatny a nablil mu do ní znova, mně bylo hrozně blbě.

Od tý doby, nepiju víno.´´

,,Hele mám novýho kolegu a on při práci jódluje a je to naprosto skvělý!!´´

(Po tejdnu) ,, Ty to se nedá vydržet, jako já ho mám rád jo, ale dneska sem po něm musel hodit kus tlustýho, aby už mlčel.´´

,,No a jak teď stavíme tu novou halu jo, tak ona je taaaak velká, že sem si tam normálně vzal skejta a jezdim tam na skejtu, protože mi to ušetří spoustu času.´´

,,Já ti normálně zjišťuju, že když přijdu, tak musim minimálně čtyři hodiny prokrastinovat, abych pak mohla začít pracovat.´´

,,No hele, dopoledne vytvářím precizní plán, což je v podstatě seznam věcí, který se tady daj ukrást, pak jdu na oběd tak do tří a odpoledne přichází plnění dopoledního plánu.´´

Správně vážení. V práci má bejt především zábava. Každej by měl dělat práci, která ho aspoň trochu baví, a když ho nebaví ta práce, měl by mít zábavu s kolegama. A to každej den, protože se správnou partou, když se ráno pořádně pozdravíte, poplácáte vaše pozdravy, začínáte vyprávěním, co se dělo včera, donesete si k snídani nějakou upečenou mňanku,to je pak ta práce mnohem snazší a máte z ní radost.

Jak říkám, vaši kolegové, jsou vaši zachránci a vy jejich. Když se nepříčetně vožerou, přijdou o dvě hodiny pozdějc, vy ste rudý vzteky, protože jste celý dopoledne museli makat za dva, ale za hodinku už se s ním smějete, jakýžeto zvěrstva včera zase vyváděl. Nebo taky naopak žejo, co si budem povídat. Když na brigádě v kině se místo kontrolování sálů s kucima cpete popcornem a koukáte na Hunger Games, když si ve fastfoodu skládáte rajčata za krk jakože límeček, když si v práci za barem nenápadně kápnete dvojtýho ruma do čaje na lepší náladu, když si v práci v důchoďáku spletete kalíšky s lékama a rozdělíte je nakonec spravedlivě dle počtu pro každýho, když na poště ztratíte dopisy, když jako velká menežerka urvete umyvadlo...je to radost.

A největší radost mi přinášel jeden můj brigádník Pepa. Pracovali jsme spolu, snad to můžu říct, ve Freshlabels. A jestli znáte Freshlabels, tak víte, že si v pražským obchodě můžete cokoliv libovýho vybrat rovnou nebo si to tam nechat objednat. A když příde zákazník s objednávkou, zeptaj se vás na jméno a na to, co by to mělo být, protože se to pak líp hledá ve skladu. Jenže! Ona to někdy neni prdel, zvlášť, když je tam nával a milion věcí. Protože se vám stane, že vám člověk řekne jméno a vy ho zapomenete přesně v tý chvíli, kdy otevřete dveře od skladu.

A to byla Pepova parketa.

,,Dobrý den,,

,,Dobrý den mám tady objednávku z netu.´´

,,Vaše jméno prosím?´´

,,Kadlec´´

,,Ano, super a co by to mělo být?´´

,,Boty, adidasky.´´

Pepa jde do skladu. Slyšim, jak tam štrachá  v botách. Ticho. Zase štrachá v botách. A zase ticho. Povzdech. Vykoukne svojí precizně nagelovanou hlavou:

,,Jakže ste říkal to jméno? ? Kratochvíl?´´

,,Kadlec.´´ 

,,Jo!Jasně, hned to bude!´´

Slyšim štrachání. Ticho. Štrachání. Vzdech.

,,Ještě jednou prosimvás, já se moc omlouvám, Dvořák ste říkal?´´

,,KADLEC! Řekne jak pán, tak já i druhý kolega.´´

,,Ježiš no, jooo, já sem blbej, pardón, hned to bude´´

Štrachání. Ticho. Nadšený štrachání a hlasitej dupot ke dveřím. Pepa triumfálně vychází s úsměvem a krabicí.

,,Táááák, pane Kříž, tady jsou ty botky! Chcete vyzkoušet obě?´´