Za tři roky na vyšší odborné škole jsme se toho hodně naučili. A nebyly to jen poznámky z přednášek. Naučili jsme se, jak vypít dvacet piv za jeden večer, jak vydržet tejden s deseti hodinama spánku, že když se v deset ráno probudíš, tak už sou kolikrát tři odpoledne, jak si oblíct zapnutou bundu celou naruby, že ti ty praštěný zkoušky stejně vždycky narvou do tří dnů, aby ses z toho zbláznil, že i když to nejvíc umíš, tak to nedáš, ale ten, kdo to ,,ani neotevřel,, tak má za jedna, že lze ukrást loďku na Žofíně a vyplout v ní ve tři ráno na Vltavu, že i učitelé sou lidi, ale hlavně, hlavně jsme se naučili být kamarády. Protože mě na škole vznikla parta, kterou bych přála každýmu. Teda každýmu, kdo je super vtipnej, jako my. Celou dobu sme se navzájem velmi úspěšně kopali ke zdárnému ukončení třetího ročníku a opravdu sme si pomáhali.
,,Já bych se chtěla zeptat..."
,,Prosimtě ty se hlavně na nic neptej, táhne to z tebe až mě štípou oči. Pošeptej mi to do ucha a já se zeptám za tebe."
Vždycky sem byla šprt a snažila sem se o dobré známky, chodila sem na matematické olympiády (proč?) a posílala s češtinářkou slohy na soutěže. V prváku na vošce tomu nebylo jinak. Všechno nový, jiný, Praha a v hlavě zafixovaná věta od všech učitelů na střední:,, No na vysokých školách se s váma teda takhle crcat nebudou!"Takže sedět aspoň tak nějak vepředu a zapisovat si každý slovo. Pak každý druhý slovo. A pak už jen: ,,Ahoj, nemáte někdo poznámky z dnešního téemka?" a doufat, že to někdo do tý vaší facebookový spolužácký skupiny vyfotí. A snad to bude ten samej člověk, co pravidelně fotí a sdílí testy z češtiny.
Vždycky se najde předmět, kde učitel žádá slovo od slova převykládat jeho přednášku, nejlépe jeho vlastní knihu. A pak jsou předměty, kdy se učíte jak šílenec třicet stránek něčeho, co absolutně nemá smysl. Přijdete na zkoušku, posadíte se a oni se vás zeptaj, jestli vidíte sklenici jako poloplnou nebo poloprázdnou. Což se mi mimochodem stalo a po hodině a čtvrt, kdy sem seděla na židličce s propocenejma zádama jsem odcházela s trojkou, neschopna už nikdy v životě zopakovat, o čem jsme se tam vlastně bavili. Byla to mimochodem filosofie. Ještě tenkrát tak tajemně zahalená v názvu Antropologie, filosofie a estetika a bohužel dodnes nevím, o čem tento předmět byl a to trval tři semestry.
Což si ovšem nenechal líbit náš spolužák Tomáš a ve chvíli, kdy se mu zdál výklad nekvalitní, pomalu vstal, něžně odšoupl pedagoga a přednášel zbytek hodiny sám. Spousta učitelů říkala, že maj v počítači speciální sloku s jeho jménem.
Jako dobrý tým jsme se dostali až do onoho třetího ročníku. A tím dobrým týmem myslím to, že někdo za mě psal články o politice, někdo mě zaškrtával v docházce večerních předmětů, když už jsme seděli v restauračním zařízení a já za to dělala mým spolužákům rozpočty na filmy a produkční plány. A neříkejte mi, že vy ste to takhle neměli.
Po úspěšném získání 180 kreditů a odevzdání absolventské práce přišel onen proslulý svatý týden. Do kterého se snažíte vecpat celé tři roky učiva. Jako placebo jsem si koupila vitamíny na paměť a pro sichr trochu vína. Shromáždila jsem si veškeré podklady potřebné k učení, ale u sedmdesátéhosedmého papíru mi došla barva v tiskárně. Ačkoliv nejsem příznivcem společného učení, vydali jsme se já, Maruška, Háňa a Lukáš k Lukášovi na chatu, kde jsme se plánovali společně učit a vysvětlovat si nevysvětlitelné pojmy. Jako někdo, kdo v životě neměl chatu ani zahradu, jsem půlku prvního dne rozjímala nad vybaveností a útulností jejich chaty a druhý den se rozplývala nad jezevčíkem Amy, protože tu doma taky nemám. Během dne jsme se učili každý sám a večer jsme si společně opakovali učivo.
,,Hele takže tady máme ty zpravodajský žánry, jak to je Léňo?"
,,Kůň, řezník, hlava, klaun a jeho žena.
,,Noo..když to tam hodně zahuhláš a zakašleš, tak by to mohlo projít."
Ve středu nám přišla naše hodnocení prací od oponentů. Na jediném počítači, který měl připojení k internetu jsme si střídavě četli svá hodnocení a postupně jsme se zkroušeně motali po zahradě. Večer jsme vynechali opakování a úspěšně jsme se ze žalu propili. Jak může nějaká fůrie, kterou vůbec neznám a ona nezná mě, hodnotit mojí práci, když vůbec neví ty úskalí? Večer jsme zakončili trošku škodolibými sázkami na naše spolužáky, jestli absolutoria dají nebo ne.
Na svaťáku vám hrozí dvě nebezpečí. Buď vyjde přesně do termínu majálesu anebo je hezky. A my sme měli přímo nádherný počasí. Aby mě to nelákalo, nebrala sem si plavky. Druhý den už jsem vybírala skříně Lukášových rodičů a skončila v bazénu v plavkách jeho táty. Byly to modrý slipový pánský plavky s bílejma hvězdičkama. Emerika hadr.
Během svaťáku se mi podařilo všechny papíry k učení nejdřív spálit a zbytek posléze utopit v bazénu. Vymyslela sem si na to tehdy dvě teorie. Buď totálně pohořim a potopí mě nebo ukážu, že v tom umím plavat a vzplanu vědomostmi.
A díky bohu, druhá teorie vešla v praxi.
Žádné komentáře:
Okomentovat