Je to žena mnoha tváří a druhý nejvtipnější člen naší rodiny. Ovšem když udělá vtip, tak to stojí za to. A pokaždý nás dostane. Do života mi dala lásku, odvahu, spravedlnost a vlastnost smát se vlastnímu vtipu, až mi tečou slzy. Ve chvíli, kdy jí něco vyprávim a jí to nebaví, uplně v klidu uhne pohledem a já vidim, jak se během vteřiny začne usmívat, protože tančí na paprscích slunce a to, co sme měli ve škole k obědu, jí jen proklouzává okolo uší. Taky je schopná vyhodit celou přišlou poštu do koše.
,,Mamko ještěže sme večer upekli tu buchtu, jinak bysme neměli co snídat.´´
,,Bych si dala pivo.´´
To jen abyste měli představu, o jak těžkým pohodáři se tady bavíme.
A ještě ke všemu má takový ty neporazitelný argumenty.
,,Lenko ty takhle kouříš?´´
,,Mami já už sem dospělá.´´
,,Já sem taky dospělá a mám snad v puse hadžvaňo?!´´
Prostě neporazitelný.
Je nádherné, když se rodiče doplňují. Já mám to štěstí, že jsou naši pořád spolu. Už 26 let. Táta je obr, mamka skřítek, táta je milimetrový pedant, mamka bohém a umělec. Jednu věc však mají společnou. Noční symfonie. Můj taťka tak funí ze spaní, že to je slyšet (nekecám) do patra přes zavřený dveře. A mamka chrápe. A bohužel jako pila. A to cirkulárka na sekvoje. Občas se ráno bojim, že otevřu dveře a tam bude stát přivábenej jelen v říji připravenej na randíčko,
Bylo tenkrát líné sobotní odpoledne. Já sem si dělala na počítači věci do školy a mamka, že si jako jde popovídat s dcerou, lehla si ke mě na postel a pomalu usínala. ,,Já si lehnu na záda, na těch když ležim, tak nechrápu.´´ Během pěti minut začala řezat dříví a to i poté,co se překulila na břicho a ležela obličejem do polštáře!! Nijak mi to nevadilo. Ani sem na ní nemlaskala a dál sem si dělala svoje.
Po hodince se vzbudila.,,Ty do toho počítače mlátíš, sem oka nezamhouřila.´´
A celá rozmrzelá se šla pomaličku uložit do svého křesla, aby si, jak s oblibou říká, odpočinula po spaní. Což je její osobní vynález, protože spaní je přece namáhavý a člověk si po něm musí odpočinout a né hned provádět nějaký náročný šílenosti, jako třeba snídani žejo.
Jak už sem říkala, je vtipná. V duchu a ve svojí hlavě ještě víc, než navenek. Před třema rokama sem si koupila tablet. Velká novina a hned sem ho také vzala rodičům náležitě předvést. Co to v tý Praze máme za novoty. Nalepila sem si na něj ochranou folii, ale přesahovala, tak sem mamku poprosila, jestli by mi to nemohla nějak elegantně oříznout, jelikož sem levák a je o nás všeobecně známo, že stříhat neumíme(teda umíme, ale já osobně jen do obloučku, nikdy né rovně). Šli jsme s taťkou na procházku s našim Ádíčkem. Když sme se vrátili domu, mamka seděla u stolu, před sebou tablet a tvářila se šíleně. Opravdu jak blázen v křeči. Kouknu na ten tablet. Rozflákanej. Regulerní pavouk jako kráva přes celej displej. Okamžitej záchvat pláče, vidina těžce našetřenejch peněz v háji. Jen sem si sedla na podlahu a plakala jak dítě. Taťka vyváděl, co se proboha stalo, jak se jí to povedlo. Mamka mlčela a křečovitě se smála.
,,Karlo proč se směješ? To se snažíš jako zlehčit situaci? Prosimtě řekni něco.´´
A mamka se prostě smála, (vlastnímu vtipu) až jí tekly slzy. Jak ořezávala tu ochranou fólii, tak přesně ty dva milimetry okrajů co zbyly, naaranžovala na displej jako praskliny. A to naprosto dokonale, že nás dostala oba dva. Já pořád řvala, mamka se smála a taťka nakonec taky.
Nedávno sme spolu telefonovaly.
,,Leni, napiš na blog, jak sem tě tenkrát napálila s tim tabletem!!Pamatuješ, jak sem..jo..a taťka....´´ A už se smála, mlátila pěstičkou do stolu a do telefonu byl slyšet jen pláč a potutelnej smích.
Za tu vlastnost, smát se vlastnímu vtipu, sem jí neskonale vděčná. A ano mami, pamatuju si to. Moc dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat